O ČEM POVÍDAT?

1. Můj volný čas (kroužky, trávení volného času)
Řekni na jaké kroužky chodíš, nebo čím se bavíš ve volném čase.
Příklad 1:
„Chodím na atletiku. Máme trenéra, který je hodně přísný, ale spravedlivý. Zatím jsem nic nevyhrála, ale to nevadí, ráda sportuji.
“Příklad 2:
„Ráda peču. Nejvíc mě baví péct dorty. Tady ten jsem upekla sama. Moje dorty všem chutnají a máma říká, že bych se tím mohla klidně živit.“
Příklad 3:
„Chodím na kytaru, ale moc mě to nebaví, protože nerad cvičím stupnice a etudy. Naši ale chtějí, ať to dochodím aspoň tenhle rok.“

2. Škola
Řekni, co tě baví a nebaví ve škole, zkus říct i proč. Nemusíš mluvit jen o školních předmětech.
Příklad 1:
Mám rád matematiku. Líbí se mi, když do sebe čísla zapadají.
Příklad 2:
Nemám rád češtinu. Plete se mi tvrdé Y a měkké I, nechápu, proč nemůžeme mít jen jedno.
Příklad 3:
Nejlepší je oběd. Rád jím a rád si povídám s kamarády a při obědě to mám obojí najednou.

3. Co mám rád
Řekni co tě těší, nebo na co se těšíš, nebo co máš rád. Mluv o věcech, které jsi zatím nezmínil/a ani ve volném čase, nebo ve škole.
Příklad 1:
Ráda si hraju plyšákama. Tohle jsou moji tři nejoblíbenější. Ferda, Tonda a Karel.
Příklad 2:
Rád chodím s rodičema na výlety. Sbírám turistické známky a v tomhle deníčku už jich mám 98.
Příklad 3
Rád jezdím k dědovi a babičce. Mají menší statek. Chovají slepice, prasata a králíky. Já jim tam pomáhám se o to všechno starat.

4. Ještě chci dodat
Jestli je ještě něco, co chceš dodat, řekni to právě teď. Máš na něco názor a chceš ho sdělit světu? Řekni to. Chceš povědět o tom, čím chceš být, až budeš velký? Sem s tím! Je něco, co by ještě mělo zaznít? Tak ať to zazní!
Ale jestli jsi už řekl vše potřebné, tak tuhle otázku vynech.
Příklad: „Až budu velký, tak chci být truhlář. Můj táta má totiž truhlárnu a mě baví, když mu tam můžu pomáhat.“

OBECNÁ DOPORUČENÍ

1) Neříkej seznamy
Některé děti říkají nekonečné seznamy toho, co dělají, co je baví a nebaví.
Nejen, že je těžké to udržet v hlavě, ale není to ani moc zajímavé pro diváka.
Je lepší říci méně věcí a ke každé přidat dvě-tři věty, které o tobě něco prozradí.
Špatně – „Chodím na atletiku, na gymnastiku, na dramaťák, taky hraju na flétnu, chodím rybařit, nebaví mě matika, čeština, přírodopis, chození s odpadkama, baví mě hrát playstation…“
Správně – „Chodím na atletiku. Baví mě sportovat a vyhrávat…“
Stačí, když na každou otázku řekneš jenom jednu – dvě odpovědi. Když toho máš hodně, tak vyber to nejdůležitější.

2) Co můžeš ukázat, to ukaž
Rád pečeš?
Upeč bábovku a přines ji ukázat na kameru.
Hraješ tenis?
Přines raketu a ukaž ji do kamery.
Ale zase to nepřeháněj. Jedna holčička nám ukazovala všechny své plyšáky a u každého řekla, odkud jsou. Byl to docela dlouhý seznam…

3) Vyzkoušej to nanečisto
Ideální je vyzkoušet si říci své povídání alespoň jednou před třídou (pár dní před natáčením), nebo si vystoupení natočit na telefon, ať víš, jak na kameru působíš.
Bude-li na to ve škole čas, zkuste si to 14 dní před natáčením, pak týden před natáčením a na závěr den před natáčením. Když ne, tak to zkus alespoň doma před rodiči a nahraj si to na telefon, ať víš, jak při tom budeš vypadat.

4) Nejde to? Použij tahák
Napiš si na list papíru nejdůležitější body, podle kterých se budeš orientovat v povídání. Kamarád ti tvůj papír bude držet u kamery a ty se můžeš kdykoliv podívat, o čem jsi chtěl/a mluvit. Pozor! Nepiš si celé věty, ale jen důležité body!

TECHNICKÉ VĚCI

Jak dlouho mluvit?

Ideálně 15 – 45 vteřin. Dobře si připrav, co o sobě chceš říct, protože až přijde kameraman, tak ten jen zapne kameru a ty mu musíš říct všechno v jednom záběru. Ale neboj, když se to nepovede, můžeš to zkusit znovu. A opravdu se neboj použít tahák, který bude před kamerou.

Co na sebe?

Nejlepší je, když si vezmeš to, co je pro tebe typické. Film natáčíme pro to, aby sis za třicet let vzpomněl/a na sebe a své kamarády. A také pro to, aby tvoje děti viděly, jaký jsi byl/a.

Co když se hrozně stydím mluvit na kameru?

Přizpůsob si vše tak, abys to zvládl/a. Připrav si třeba jen miniaturní proslov, během kterého řekneš, jak se jmenuješ a jednu věc, která tě baví. Pět vteřin stačí.

Někdo má tak velkou trému, že mu nejde před ostatními vůbec promluvit. Nevadí. Někdo to tak má. Klidně se domluv s kamarádem, který tě představí. Ten může klidně říct: “Tohle je můj kamarád Štěpán, který nerad mluví na kameru. Nejraději chodí ven se svými kamarády, venčí psa a rád se dívá na ten a ten seriál.”

SHRNUTÍ

Takhle to vypadá, že musíš myslet na hrozně moc věcí. Stačí ale opravdu málo. Říct o sobě pár vět na kameru a užít si to 🙂